Články
Jen jednou dostat šanci
Kniha plná nostalgie, vzpomínek a skvělých textů.
Začala 80. léta a na gymplu jsme se rozdělili na příznivce skupin Katapult nebo Olympic. Patřil jsem do první party, s Katapultem jsem vyrůstal. Nekomplikovaná přímočarost jejich muziky mne bavila vždy a trvá to dodnes včetně loňského alba Nostalgie. A texty? Každý z nich je vlastně příběh, vždycky jsem si říkal, že jejich autor toho musí mít za sebou opravdu hodně. Jenže kniha není jen o Katapultu.
Že Ladislav Vostárek založil skupinu Turbo, jsem nevěděl. Ale v kontextu doby mi to dává smysl. I když na rozdíl od předchozí kapely působí trochu prvoplánově, její písně byly vždy jeden hit za druhým. Výborný zpěv, skvělé obsazení nástrojů… I na této hudbě jsme se hodně vyblbli.
Potom se objevila kapela OK Band. Ačkoli mám raději hard rock, promyšlená elektronická alternativa mne tenkrát dostala hlavně díky zpěvačce Marcele Březinové. I pod touto skupinou je textově podepsán autor knihy.
Je to parádní čtení prokládané texty písní. A pokud byste chtěli audioknihu, četba v podání charismatického Norberta Lichého je provázena přímo hudbou. Najednou se vrací vzpomínky na dobu, kdy nám chyběl svobodný přístup ke světové muzice. Já jsem ho sice částečně měl díky Sekci mladé hudby, ale i to byl slabý odvar.
Knihu jsem zhltl tak rychle, že si ji musím přečíst v klidu znovu. Ladislav Vostárek ji sestavil excelentně, jednotlivé písně přesně charakterizují tehdejší vnímání hudebního světa. A když máte ke konci pocit, že už vás ničím nepřekvapí, je tu emotivní závěr plný smíření, bolesti a rozloučení. Chápu, proč ji napsal.
Jsou špatný dny
Kdy větám smysl chybí
A kdy se slova nechtěj rýmovat…
04-02-2024