it´s too late to be late again

Články



Sedm mýtů o vzdělávání


Zdravě inspirativní publikace do každé sborovny.

Učím už fakt hodně dlouho. Občas si to říkám, když čtu různé pseudomoderní články na téma, jak je naše školství zaostalé a konzervativní. Já si to totiž nemyslím. Jednoznačně to ukázala covidová distanční výuka, protože bych rád viděl, ve kterém oboru tak rychle a zároveň systémově zareagují desítky tisíc zaměstnanců. Učitelé ano. Proč? Jsou totiž zvyklí se učit.

Kniha Sedm mýtů o vzdělávání se do mě trefila docela přesně. Nemusíte s obsahem souhlasit, ale měli byste se snažit jej pochopit. Protože zdůrazňuje dva principy, na kterých stojí i můj názor. Autorka Daisy Christodoulou je vystihla.

Vzdělaný učitel je základ. Kantor musí svému oboru opravdu rozumět, jinak by jej učit neměl. Absolventi pedagogických fakult poměrně často tvrdí, že se učí zbytečné odbornosti, místo aby se víc věnovali pedagogice a didaktice. Já jsem až při učení zjistil, jak jsem za znalosti vysoko nad rámec gymnaziální matematiky a fyziky vděčný. Včetně matematizace situací a vlastně i snadnějšího vstupu do tajů informatiky. Pro fyziku platí to samé. Lépe a snadněji jsem pak chápal i praktickou didaktiku.

V našem kraji je běžné, že se zejména na 2. stupni v menších obcích učí neaprobovaně. Takže jsem si v kantorském životě užil i přírodopis, zeměpis, angličtinu nebo tělocvik. Opravdu nestačí, když člověk rád cestuje nebo je sportovec, vzdělávací odbornost chce podstatně víc.

Sedm mýtů o vzdělávání

Znalostně vybavený žák je lépe připraven pro další studium. To si opravdu myslím. Neumím si představit, že by měl dělat průzkum například v projektu o dodržování rychlosti ve městě a neměl fyzikální znalosti o pohybu včetně pochopení vzorců. To by mohl jen vyplňovat tabulky, aniž by hodnotám rozuměl. K těm vzorcům - je třeba je chápat jako zobecňování experimentů. Nejde o jejich našprtání, ale o pochopení. Můžeme si vztahy odvodit, ale pouze jednou. Jak píše autorka, čím více znalostí člověk má, tím více dovedností získá. To platí pro všechny obory.

Sedm mýtů o vzdělávání

Skvělá kapitola je o projektové výuce. A) Většinu popsaných metod (badatelskou výuku, práci se zdroji, žákovské projekty, CLIL) používám a baví mne. B) Žádná z těchto metod není pro mě stěžejní a vychází z toho, co žáci již znají. Nemohou být badatelé bez znalostí. Objevovat taje násobilky mohou, ale pouze jednou! (Vím, opakuji se.) Podruhé ji už mají jako jeden z pilířů pro další level, jinak se nikam neposunou a budou se pohybovat na omezeném pískovišti.

Používání slova projekt je dost matoucí a schovat se dá za něj cokoli. K výuce přistupuji skoro vždy projektově. To ale není projektová výuka, nýbrž můj scénář vyučované hodiny tak, abych v ní viděl přidanou hodnotu pro žáky. Protože mám nějaké znalosti z projektového řízení a zároveň ve svých aprobacích, vytvářím si vzdělávací metody jako dovednosti. Mezi ně patří například i fakt, že se žáků pořád na něco ptám. A jsem vděčný za chyby jako inspiraci včetně svých (v nich je kouzlo matematiky). I proto mne učení baví.

07-08-2022

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě