it´s too late to be late again

Články



Výuka na dálku jako příležitost


Má současná forma učení po počáteční euforii ještě nějaký přínos?

Hned na začátku musím uvést, že text píšu z pohledu gymnaziálního kantora a uvědomuji si velkou míru nepřenosnosti následujících úvah. Je to tak trochu můj vnitřní boj proti stereotypu a rezignaci, ke které může distanční výuka vést. Skutečnost, že jsem matikář, mi hodně pomáhá. Matematika se totiž na dálku učí docela dobře, protože je stále o čem mluvit. Samozřejmě mi chybí objektivní zpětná vazba.

Jde také o probíranou látku a přípravu na ni. Například téma množiny bodů v planimetrii jsem v červnu vzdal a nechal je na září. Ale letos mne čekají na konci roku zobrazení a já s tím už začínám počítat. Nejgeniálnější výukové prostředí je pro mne jednoznačně Geogebra, počínaje rovnicemi v 1. ročníku a konče určitým integrálem v semináři. Geometrie je jasná záležitost. Jenom je náročná na přípravu, jednak jde o vlastní řešení úloh, jednak o metodiku. A také o formu v jaké se budou odevzdávat domácí práce, v tom zatím jasno nemám.

Pro srovnání: při prezenční výuce řeším úlohu na tabuli, vysvětluji, hodně se ptám a flexibilně reaguji. Odpovídám na dotazy a hlavně sleduji mimiku žáků, což je mnohdy cennější než otázky. Když potřebuji, pomůžu nám technikou. Při výuce na dálku vytvořím podpůrné materiály, k nim úkoly, předhodím sebe při online konzultacích a doufám, že to funguje. Někdo se ptá, většina ne. Úkoly všichni plní, zpravidla v termínu. A je také pravda, že umí méně.

Patří sem ještě jeden důležitý aspekt. Na rozdíl od výuky ve škole nemám žádnou odpovědnost za stav, kdy si žáci na online výuku jen hrají. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se přestal zabývat jejich přístupem. Nemohu neustále kontrolovat celou třídu a tak volím jinou strategii. "Když nebudete spolupracovat, bude pro vás práce na úkolu mnohem náročnější. Každá online hodina je součást a zjednodušení cesty k jeho úspěšnému splnění."

Proč jsem tedy v úvodu psal o příležitosti? Desítky videí, která mám za sebou, jsou už rutinní záležitost. Více přemýšlím nad jejich vhodným zařazením, jak je sestavovat, aby bylo o čem diskutovat a hlavně v nich mívám přeřeky a občas mi také něco uteče. Ve třídě se opravím, ale ve videu? Začal jsem je využívat tak, že předem na nedostatky upozorním a chci, aby je žáci zachytili. Kupodivu to docela zabírá. V normálních hodinách se snažím učit tak, že řešení prvoplánově nepředkládám, ale chci, aby si na něj přišli sami. Spíše se snažím usměrňovat jejich mnohdy zbrklé nápady. Teď se mi tato hra na samostatnost hodí a osvědčuje.

V ICT ve škole se pohybuji profesně roky a navíc s přesahem mé domácí školy. Technicky jsem se během distanční výuky nikam neposunul, ale metodicky ano. Tato doba mne dovedla k novému uvažování, neboť to, co bylo doplňkem, stalo se důležitým. A matematika mi dává opravdu velký prostor. Ano, spočítáme méně úloh, nemám přímou kontrolu nad žáky, ale o tom je střední škola, že oni musí chtít. Působí to možná naivně, ale v mém pracovním věku idealista rozhodně nejsem. Optimista stále ano.

07-02-2021

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě