Články
Západní Berlín 1989
Jsou chvíle, které nikdo nevymaže.
Když jsme se před 30 lety rozhodli, že vyrazíme do Západního Berlína, protože to už šlo, jednalo se asi opravdu o chvíli, která pro mne i Léňu znamenala v té době hodně. Představa, že nasedneme do autobusu a vystoupíme za Braniborskou bránou, nám připadala jako opravdová svoboda. Byl předvánoční prosinec 1989 a u nás bylo jasné, že komunisté končí. Ale Berlín za zdí?
Domluvili jsme se ještě s kamarádem Lubošem a jelo se přes noc. Ráno okolo šesté jsme vystoupili do pošmourného počasí kousek před betonovou zdí, v té době již hodně děravou. Byla plná lidí, kteří do ní bušili ve snaze alespoň kousek ulomit. Luboš, připraven i na tuto situaci, vytáhl z batohu kladivo a majzlík a rovnou se přidal k nim. A já zkusil fotit.
Asi nejvíc si pamatuji chvíli, kdy jsem vyhlédl dírou ve zdi ve směru na východní část Berlína a do očí mi najednou koukal východoněmecký voják. Smál se, asi byl taky rád, že jeho hlídání už je jen formalita a že nemusí po nikom střílet.
Nakonec jsme jen chodili po ulicích a snažili se vnímat. Popsat se to zpětně asi nedá, ale tak trochu z toho žijeme dodnes.
(A taky jsem si přivezl svůj první walkman.)
04-01-2020