Články
O počítačích převážně nevážně
Že v IT není legrace? To přece nemůžete myslet vážně!
Stojím na tradičním pondělním dozoru, školní chodba je mým současným domovem a v ruce držím tenkou knížečku. Kolemjdoucí studenti nedůvěřivě pozorují, kam se upírá můj obrýlený bystrozrak a proč se tvářím lehce nepřítomně. Je to prosté, pohled do útlé knížky O počítačích převážně nevážně ve mně totiž vyvolává nečekanou reakci v podobě osvobození od koridórních dějů. Ve smíchu Batmanovského klauna propadám dalším stránkám a přestávám vnímat případné přemisťování laviček, lavic nebo celých částí školy. To musím stihnout dočíst než zazvoní!
Fejetony, které autor Petr Kukal napsal, mají šťávu a humor mně velmi blízký. Hned ten první Ozvi se, Barbaro! patří k nejlepším a extáze nastává u <smile></smile>. Už název je vtipný a obsah mne opravdu dostal. Hltám jeden fejetónek za druhým a začínám prožívat zajímavý pocit jisté sounáležitosti s každým, kdo s počítači laškuje poněkud méně odvážněji. Je vidět, že informační svět má k tomu reálnému blízko a je jenom jiným oknem (že by windows?) do světa soběpodobných situací. Takových vstupů do zákulisí IT je v publikaci dvacet a kniha svými sedmdesáti stranami přibližuje tolik obávanou virtualitu opravdu každému.
Petr Kukal je novinář a učitel, jehož občasné články na webu čtu velmi rád. Svůj lehce konzervativní pohled na reformní snahy o přeměnu školství v duchu RVP a ŠVP prezentuje vtipně a s nadhledem člověka, který ví, co píše. Knížka O počítačích převážně nevážně logicky žádá o pokračování, současné trendy v podobě Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítí o takovou pozornost téměř prosí. Samozřejmě si ji rád opět přečtu. Už teď se těším na další dozory!
01-12-2009