Články
Běh na Smrtihlav
Rekordy jsou od toho, abychom se pokusili je občas překonat.
Kopec, který jsem měl dlouho v hlavě. Nad rozcestník Kozí vrchy jsem běžel několikrát a celkem často jel na koloběžce, ale na vyhlídku Smrtihlav vlastně nikdy. Je konec března a změna času by se měla nějak oslavit, že? A tak ráno vyrážím do kopců, ze kterých budu mít vždycky s přibývajícím věkem respekt. Vím, co mne čeká, ale podobné výzvy mám docela rád.
Navíc mě láká ještě jedna věc, k rozcestníku jsem běžel na podzim a měl jen o několik sekund horší čas než můj osobní rekord z roku 2017. Vzhledem k tomu, že jsem dost zpomalil, bylo to pro mne překvapení, ale v kopcích asi není rychlost hlavní kritérium. Běhy běžně nesrovnávám, ale podle Stravy tu mám šestý nejlepší čas, právě ten pět let starý. Co ho zkusit překonat?
Popisovat jednotlivé úseky nebudu, měřená trasa je dlouhá přes tři kilometry, z nichž minimálně 2,5 km vede do kopce s převýšením okolo 200 metrů. Stoupání se navíc vlní, takže udržet rytmus nedokážu. Je ráno a nikde nikdo.
Běží se mi dobře. Dechová krize přichází asi 50 metrů před horizontem, neboť už nejsem schopen synchronizovat dýchání s kroky a nohy melou z posledních sil. Zachraňuje mne závěrečná rovinka, kterou se snažím dosprintovat. (Petře, tomu říkáš sprint?)
Ale je to tam! Čas 22:01 je o 50 sekund kratší, což ale zjišťuji až doma. V klidu dobíhám až k vyhlídce Smrtihlav, která nikdy nezklame. Pohled na Loket je odsud jedinečný, takže ještě několik fotek a běžím zpátky.
Strávených 58 minut na devíti kilometrech v tomto převýšení beru s velkou pokorou, taky jsem to nemusel vyběhnout. Z kopce to ze zásady nepouštím, protože chci ještě nějakou dobu běhat a kolena cítím i teď. Nevím, kdy se nahoře znovu objevím, asi to bude spíše na koloběžce.
05-04-2022