it´s too late to be late again

Články



Čtyři běhy v pěti dnech


Je to pořád dokola, máte chvilku volnou a najednou jste v terénu.

Doktor mi říkal, "Petře běhej, ale nepřeháněj to. Deset kilometrů denně je fakt moc." Má pravdu, říkám si s úsměvem. Hlavně neběhám každý den a ani těch 10 km vždy nedám. Tento týden se ale docela vydařil. Nakonec z toho byly čtyři běhy v pěti dnech, což je víc než dost. Nejde o žádný hardcore, nemám rychlost a myška v koleni dává o sobě vědět stále častěji. Ale zároveň si nepamatuji, kdy se mi podařilo najít si vícekrát po sobě čas pro provětrání hlavy.

Středa
Podvečer, teplo a nohy zalité v betonu. Asi tak bych charakterizoval běh po cyklostezce, do kterého jsem se trochu nutil. Kupodivu tady není moc cyklistů, ani turistů. A docela nuda, i když poslouchám hudbu z mobilu (nahlas, bez sluchátek). První úsek 1,5 km po asfaltce mne opravdu nebaví, ale běh zpátky je už zase v pohodě a závěrečné stoupání si užívám.

Na cyklostezce

Čtvrtek
Pozdní odpoledne. Vybíháme s kamarádem Pavlem a chceme doběhnout až na farmu Hory. I když dvě třetiny trasy vedou do kopce, cesta je široká a my máme co probírat. Nahoře se rozhodujeme pokračovat a vyzkoušet novou lesní cestu, která by nás měla dovést zpátky​ k řece. Nakonec jsem moc rád, objevili jsme zajímavý okruh, který místy vytváří skutečný krosařský zážitek​. A krásný výhled na protější Kozí vrchy.

U farmy Hory

Sobota
Je hezké chladnější ráno a já to vidím na poklidný výklus ke Svatošským skalám. Ani si neberu pití, čehož později trochu lituji. Běžím, přemýšlím si, poslouchám písničky a najednou jsem u houpačáku. Mraky turistů a cyklistů čekají, až budou moci přejít, což jim komplikuje starší dáma uprostřed mostu lehce rozhozená houpáním. Obracím se a běžím zpátky, opět docela v pohodě a rychleji, než tam. Nohy bolí až večer, protože odpoledne následuje výšlap s Rickem.

U houpačáku

Neděle
Původní záměr neběžet končí ranním pohledem z okna na protější kopec Robič. Kontrast modré oblohy a zelených lesů mění plány a motivuje. Teplota je pořád pod 20 stupňů, ale za hodinu bude vše zcela jistě jinak. V lese je tak krásně, že i přes běh do kopce měním trasu a vybíhám do Dvorů a Nadlesí. Nelituji, v 600 metrech příjemně fouká a stále není horko. A to mám s sebou pití. Když běžím zpátky přes louky nad Dvory, ve vysoké trávě se mi daří vyplašit dva kance. Brr! Naštěstí se bojí víc než já a mizí v lese. Já taky.

Ve Slavkovském lese

Čtyři běhy nakonec daly v součtu jeden maraton, ale o to ani tak nejde. Spíše o pohodu, která se v hlavě vytváří. Statistiky sice komplikuje aplikace Fitbit, protože už druhý týden synchronizuje kilometry, ale ne kroky, ale to už je jen taková hra. A čas? Celkově 242 minut života.

11-06-2017

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě